Zpravodaj vz24 č. 19

Zpravodaj vz24 č.19

Úvodní slovo šéfredaktorky

Milé čtenářky, vážení čtenáři,

pomalu a jistě nám začíná jaro a spolu s ním i neustávající ruch ve světě veřejných zakázek. Přestože se všichni již těšíme na období, kdy budeme moci dát zimě definitivní sbohem, v tomto čísle se ještě podíváme zpět a projdeme si, co všechno nám měsíc březen přinesl. Nebylo toho málo – aféry, kauzy a události nás zaměstnávaly každým dnem.

Jak březen začal, tak vlastně i skončil – velkým politickým skandálem. V tomto čísle se budeme podrobně věnovat soudu s Vítem Bártou, Jaroslavem Škárkou a možná i trochu symbolicky s celými Věcmi veřejnými. Je to velké téma, mnohokrát omílané, přesto neuškodí se u největší březnové aféry zastavit a podívat se na ni podrobněji. Přísedící a posléze vyloučená soudkyně Marie Jungwirthová celý proces neváhala označit za žumpu – a je třeba si přiznat, že pohled pod pokličku vládní strany nebyl možná takový, jaký bychom očekávali.

Naše tradiční rubriky zůstanou zachovány v podobě, na jakou jste zvyklí. Shrneme si přehled TOP 10 nejdůležitějších kauz, které v březnu veřejností hýbaly nejvíce. Další velkou aférou prvního jarního měsíce totiž byly například zveřejněné odposlechy poslance a bývalého primátora Pavla Béma a lobbisty Romana Janouška, státní maturity nebo třeba dlouhodobě kritizovaný tendr na systém výplaty sociálních dávek. Nepřijdete ani o sloupek odborníka, přehled nejnovějších knižních publikací týkajících se veřejných zakázek nebo o pozvánky na konference a semináře.

Přeji Vám dobrou zábavu a příjemné chvíle s naším Zpravodajem

Miroslava Bendová
Šéfredaktorka Zpravodaje vz24.cz

TOP sledované kauzy

Čerpání dotací z EU na ministerstvu školství

Audit Evropské komise zjistil chyby v zadávání veřejných zakázek v programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Může tak být dočasně pozastaveno čerpání dotací z tohoto programu, které mohly dosáhnout až na 53 miliard korun. Ministerstvo školství je kvůli nedostatečnému čerpání prostředků z fondů EU dlouhodobě terčem kritiky, pod ministrem Josefem Dobešem se tak houpe židle. V únoru a březnu vycházely najevo nové skutečnosti, ministr Josef Dobeš se tak rozhodl odstoupit. více

Dotace z EU

Dne 1. května 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie. Kromě celé řady dalších změn, výhod a nových možností, se podnikatelům otevřela i regionální politika EU. Jedná se o nástroj, který slouží k tomu, aby bylo dosaženo co možná nejrovnoměrnějšího rozvoje regionů v rámci sjednocené Evropy. Cíle se EU snaží docílit velmi široce pojatou politikou finančních podpor, v rámci které financuje celou řadu projektů od tzv. „měkkých“ neboli neinvestičních akcí, které jsou zaměřeny především na veřejné služby a nevládní sektor, ale i podnikatele až po velmi rozsáhlé „tvrdé“ investiční projekty financované v řádech milionů eur zaměřené na infrastrukturu, životní prostředí a také především podporu malého a středního podnikání. V březnu problémy pokračovalo. ČR reálně hrozí, že o dotace může přijít úplně. více

Nahraný Drobil

Ministr životního prostředí Pavel Drobil (ODS) prý žádal šéfa Státního fondu životního prostředí Libora Michálka, aby zničil své nahrávky, které údajně prokazují, že ministrův poradce Martin Knetig a také náměstek předsedy fondu Dušan Fibingr chtěli Michálka přimět k manipulacím s veřejnými zakázkami. Vyplývá to z nahrávek, které Michálek předal tisku. Policie se nyní rozhodla Knetiga znovu postavit před soud. více

Odposlechy Béma a Janouška

Odposlechy telefonátů z roku 2007 tehdejšího pražského primátora Pavla Béma s kontroverzním podnikatelem a lobbistou Romanem Janouškem získala v roce 2009 bezpečnostní agentura ABL. V té době ji ještě vedl nynější předseda poslanců vládních Věcí veřejných Vít Bárta. Nahrávky unikly ze svazku Bezpečnostní informační služby (BIS). Tajná služba to však popřela. Odposlechy prý ukazují, že Janoušek spolurozhodoval o územním plánu Prahy, o prodejích pozemků či personální politice města. Na nahrávkách se podle MfD například Peter Ďurica, který vedl na pražském magistrátu odbor obchodních aktivit, ptá Janouška, jestli podnikatel souhlasí s prodejem pozemků Dopravního podniku v pražských Dejvicích. Bém prý také v zaznamenaných telefonních hovorech zval Janouška na neformální poradu o podobě územního plánu a Ďurica zase na schůzku k tomu, jaká jména lidí má nahlásit do vedení akciových společností řízených magistrátem. více

Opencard

Projekt opencard už prověřilo několik auditů. Poukázaly na některé chyby především v počátcích projektu, například nevýhodné smlouvy města s firmou Haguess. Projekt je podle kritiků předražený, podle auditorů stál přes 800 milionů. Nejvíce inkasovala firma Haguess, asi 320 milionů korun. Trestní oznámení na neznámého pachatele podala v prosinci 2009 kvůli opencard opoziční zastupitelka Jana Ryšlinková. Nyní se magistrát se společností Haguess dohodl na prodloužení karet. více

Pandury

O nákupu 199 pandurů s opcí na 35 dalších v celkové hodnotě 20,8 miliardy korun rozhodla v roce 2006 vláda Jiřího Paroubka. Koncem roku 2007 Topolánkův kabinet od zakázky ustoupil kvůli porušení smluvních podmínek ze strany dodavatele, jímž byla rakouská firma Steyr, o půl roku později se ale vláda rozhodla pro novou zakázku, při níž ČR koupila 107 transportérů za 14,4 miliardy korun. Média později zveřejnila výpověď rakouského manažera, který uvedl, že si Topolánkův přítel Dalík na sklonku roku 2007 řekl o úplatek půl miliardy korun jako provizi za uskutečnění obchodu. Během února se zcela změnil vyšetřovací tým. Kauzu navíc zdržoval vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula, jehož se nyní ministr spravedlnosti pokouší potrestat. více

Peníze za loajalitu a mlčení ve VV

Poslanec a místopředseda Věcí veřejných Jaroslav Škárka v rozhovoru pro týdeník Respekt řekl, že dostává od lidí kolem ministra dopravy Víta Bárty (VV) peníze za loajalitu ke straně a za mlčení o jejím financování. Škárkovi údajně nosili peníze v obálce poslanci Michal Babák a Radim Vysloužil. Poté, co se tato informace objevila v médiích, Škárka tvrzení popřel. Z novinářky si prý „vystřelil“, když zjistil, že si jej tajně nahrává. V březnu se případ dostal k soudu. A najevo začaly vycházet neskutečné věci ze zákulisí koaliční politické strany. více

Novela zákona o veřejných zakázkách

Účelem předmětné novely je minimalizovat nedostatky zjištěné při dosavadní aplikaci zákona o veřejných zakázkách a dále zjednodušit, zpřesnit a zefektivnit zadávání veřejných zakázek a posílit jejich transparentnost. Účelem novely je také začlenit do českého práva změny práva EU na poli zadávání veřejných zakázek. V únoru ji podepsal prezident Václav Klaus a od 1. dubna vstoupila v platnost. více

Pochybné tendry na ŘSD

Podle policie manažer ŘSD uzavřel v roce 2006 se dvěma společnostmi nevýhodné smlouvy a jejich dodatky o pronájmech pozemků a vybudování obslužných zařízení (čerpací stanice, odpočívadla) na dálnicích D 47 a D 5. „Tyto smlouvy byly pro Českou republiku krajně nevýhodné, neboť kdyby stát předmětné pozemky pronajímal přímo (bez prostředníků), mohl získat více než 264 milionů korun,“ uvedl mluvčí protikorupční policie Jaroslav Ibehej. Podle něj tuto částku inkasovaly na úkor státu firmy. Před Vánocemi byla zatčena trojice podezřelých vysokých manažerů v čele s Michalem Halou. Ani jejich vzetím do vazby však problémy nekončí. více

Tendr na systém výplaty sociálních dávek

Ministerstvo práce vyhlásilo tendr na takzvané sociální karty, na které by se měly od příštího roku vyplácet dávky, podpory a příspěvky. Smlouvu s vítězem tendru by ministerstvo chtělo uzavřít do konce září. Zadání počítá s tím, že by měla vzniknout síť aspoň 1 000 bankomatů, z nichž by se peníze od státu vybíraly. Platit kartou by se pak mělo dát i v obchodech, v každém kraji by jich mělo být aspoň 300. Loni stát na sociální dávky vydal 431,1 miliardy korun. Karta pro výplatu sociálních dávek, na niž budou jejich příjemcům zasílány peníze, ušetří ročně jednu miliardu korun. Přechod na bezhotovostní systém totiž zajistí úsporu na poplatcích za převod. I v březnu však tendr stále budil vášně. více

Téma čísla

Soud s Vítem Bártou

Když loni na jaře Kristýna Kočí a Jaroslav Škárka obvinili neformálního šéfa strany Věcí veřejných Víta Bártu, že jim předal vysoké úplatky za loajalitu, dalo se předpokládat, kam až tato kauza může zajít. A ačkoli v době vzniku Zpravodaje ještě rozsudek neznáme, lze směle říci, že skutečnost nakonec předčila veškerá očekávání. Praní špinavého prádla jedné koaliční strany na veřejnosti, pod bedlivým dohledem médií, zaskočilo nejednoho pozorovatele.

Je-li Vít Bárta (a potažmo Jaroslav Škárka) vinen či nikoli, ponechme na rozhodnutí soudu. Spíše se můžeme podívat na to, jak celý proces vnímali pozorovatelé. Například prezident Václav Klaus byl z celého průběhu velmi rozpačitý. „Je to nešťastná věc, reality show v přímém přenosu, do které se plete všechno možné a nemožné. Všiml jsem si nadpisu, že paní Kočí řekla, že všechna referenda ve VV byla zmanipulovaná. Myslím, že takové věci nejsou předmětem soudního sporu. To z toho podle mě dělá absurdní reality show,“ prohlásil. „V každém případě je to ničivý prvek proti politickému systému v České republice, je to věc nesmírně riskantní a nás všechny dohromady zásadním způsobem poškozující.“

Na tato slova zareagoval i soudce Jan Šott, jenž celý proces řídí. „Nevím, jestli mu vadí, že soudní řízení vůbec probíhá, nebo že je mu přítomna veřejnost. Aktéři se k případu v médiích vyjadřovali celý rok, nevím proto, proč by novináři neměli být přítomni v síni,“ řekl. Prezident však smířlivěji dodal, že on sám proces vůbec nesleduje, zanechal tak ze svých prohlášení poměrně rozpačitý dojem: „Nepochybně ten soudní spor není možné nevnímat, protože je před našima očima. Ale že by mě napadlo, že bych si v novinách přečetl něco jiného než nadpisy o této akci, to opravdu ne, ty celé stránky mě neinteresují a nezajímají.“ Možná se prezidentovu postoji není co divit. Podle dalšího „fízlování“ ve straně VV měl Bárta o Klausovi na neformální poradě prohlásit toto: „Dveře mám otevřený kdykoliv k němu. A když mu řeknu, že má něco todle, tak on to udělá, protože za tím vidí nějaký svůj efekt.“

Vcelku tradičně na celý proces reagovala opoziční ČSSD. Ty tam jsou časy dvou velkých politických stratégů minulosti (Miloše Zemana a právě Václava Klause), kteří si dokázali naplánovat každý svůj krok několik tahů dopředu, proto i nyní sociální demokraté požadovali předčasné volby. „Jestliže by se VV po této přehlídce lží, obviňování či nahrávání měly vlády nadále účastnit, tak ta ztrácí velkou část legitimity. Je těžké si představit, že budou nadále mít čtyři ministry, že je nadále bude řídit Vít Bárta poté, co jsme o tomto podivném politickém uskupení slyšeli.“

Některá vyjádření se však nepodařila vůbec. Přísedící u soudu Marie Jungwirthová se při rozhovoru pro Lidové noviny neovládla a sdělila nahlas, co si myslí: „Tento proces se mnou trochu zahýbal. Člověk měl pocit, že je to lepší,“ řekla o politické scéně obecně. „Teď musím říct, že je to žumpa. Je to zoufalé. Všechny tři přísedící jsme šly v pátek do parku a chtělo se nám zvracet.“ Již tato a podobná vyjádření nejsou vhodná v probíhajícím procesu, ale Jungwirthová šla ještě dál, když hovořila o jedné z účastnic líčení: „Mě překvapila sedmadvacetiletá slečna z dobré rodiny s evropským vzděláním. Já jsem starší generace a spoléhám na to, že společnost se zlepší mladými lidmi... Z téhle slečny jsem ale měla hrozivý pocit,“ řekla se zjevnou narážkou na Kristýnu Kočí. Není proto divu, že byla z důvodné pochybnosti o nepodjatosti z místa přísedící odvolána.

Premiér Petr Nečas, který se ke kauze nechtěl příliš vyjadřovat, po skončení březnové části líčení prohlásil, že doufá v nezpolitizovanost a nezaujatost soudu, jenž rozhodne na základě důkazů, nikoli tlaku veřejného mínění. „Já se docela bojím vytváření této atmosféry, že soud má dopadnout tak, jak si přeje většina veřejného mínění. To není nic o tom, jestli něco provedl, pan Bárta nebo Škárka, já řeknu otevřeně, že mně je to šumafuk. Jestli něco provedli, soud jim to prokáže, ať jsou odsouzeni, ale zastavme se před tím, že je to politický proces. Nesmí nikdy být, jsme demokratický, právní stát a nezávislý soud má rozhodnout objektivně o vině či nevině konkrétního člověka,“ řekl. Samozřejmě tím okamžitě strhl lavinu spekulací, zda právě toto vyjádření soudce naopak neovlivňuje.

Výsledek soudního procesu se dozvíme brzy. Zatímco Karolína Peak uvedla, že v případě nepravomocného odsouzení by Bárta odstoupil z funkce předsedy poslaneckého klubu VV, Bártova manželka Kateřina Klasnová média ujistila, že by odstoupil ze všech svých funkcí, včetně poslaneckého mandátu. Proto na závěr na odlehčení odcitujme výrok Miroslava Kalouska v podání Kristýny Kočí, když se „čistě společensky“ sešli po jednání K9 u cigarety. „Mezi řečí na chodbě mi řekl, že tohle už opravdu nejde, jestli v těch Věcech veřejných jsme opravdu všichni takoví debilové. A já jsem jenom pokrčila rameny.“

Autor: redakce vz24.cz

Sloupek odborníka - téma I.

Konečně koncesní smlouvy na (evropské) úrovni?

Přibližně 60 % PPP smluv má podle Evropské komise formu koncesní smlouvy. Koncesní smlouva a výběr koncesionáře však nejsou v současném unijním právu podrobněji upraveny. Právní úprava koncesní smlouvy na služby dokonce v evropském právu úplně chybí. Proto přichází Evropská komise s návrhem nové směrnice.

Koncem roku 2011 publikovala Evropská komise navrhované znění nové evropské Směrnice o koncesích ("Směrnice")¹, která zakotvuje právní úpravu koncesí (české právo používá termín koncesní smlouva) v samostatném právním předpisu. Stávající evropská právní úprava koncesí je obsažena zejména ve směrnicích týkajících se veřejných zakázek², přesto však řada otázek spojených s udělováním koncesí není v rámci unijního práva vůbec upravena. Udělování koncesí na stavební práce je sice regulováno v unijních právních předpisech týkajících se veřejných zakázek, na udělování koncesí na služby však lze vztáhnout pouze obecné principy zakotvené ve Smlouvě o fungování Evropské unie ("SFEU").

V případě, že Směrnice projde legislativním procesem evropských institucí, bude nutné ji transponovat do českého právního řádu nejpozději do 30. června 2014. Změna čeká zejména zákon č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení ("KoncZ"), zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ("ZVZ"), a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, který obsahuje právní úpravu koncesionářské smlouvy ohledně financování, výstavby, provozování a údržby dálnice nebo silnice I. třídy. Pro úplnost dodejme, že kromě Směrnice Evropská komise navrhuje rovněž revizi unijních předpisů vztahujících se k veřejným zakázkám. Novelizace ZVZ bude proto nutná i z tohoto důvodu.

Směrnice vychází ze stávajících ustanovení unijních předpisů pro koncesní smlouvy na stavební práce, které byly upraveny a doplněny o úpravu koncesních smluv na služby. Evropská komise ve Směrnici zohlednila i judikaturu Soudního dvora Evropské unie ("SDEU"), který se otázkou koncesních smluv v posledních letech zabýval. Početná judikatura existuje například k výkladu pojmu koncese/koncesní smlouva. Častým předmětem sporu byl zejména předmět koncesní smlouvy a jeho podřazení pod činnosti, na které je možné uzavřít koncesní smlouvu. Soudní rozhodnutí ohledně aplikovatelnosti koncesní smlouvy na spolupráci mezi orgány veřejné správy nabízela nejednotný výklad. I proto Evropská komise přišla s návrhem na přijetí Směrnice.

Podstatná část rizik

Směrnice obsahuje přesnější definici koncesních smluv s ohledem na operační riziko. Má se za to, že koncesionář přebírá značné operační riziko, pokud mu není zaručena návratnost vynaložených investic nebo nákladů vzniklých při provozování stavby nebo poskytování služeb, jež jsou předmětem koncese. Toto riziko může spočívat buď v riziku spojeném s užíváním stavby nebo poptávkou po poskytování služby nebo v riziku spojeném s dostupností infrastruktury poskytované koncesionářem nebo používané k poskytování služeb uživatelům. Operační riziko je jedním ze znaků koncesní smlouvy i podle KoncZ, který používá pojem "podstatná část rizik".

Pojem "podstatná část" však vyvolává nejasnosti a jeho interpretace není jednoznačná. Nelze ho automaticky vykládat tak, že se jedná o převažující část rizik. Definice značného operačního rizika ve Směrnici je proto přínosem i pro interpretaci tohoto doposud problematického slovního spojení. 

Působnost Směrnice

Směrnice se vztahuje na koncesní smlouvy, jejichž hodnota je rovna nebo vyšší než 5 milionů EUR a zároveň se jedná o koncesní smlouvy uzavřené veřejnými zadavateli, nebo koncesní smlouvy uzavřené zadavateli za účelem činností uvedených v příloze č. III Směrnice, jejichž výčet je podobný definici relevantní činnosti ve smyslu ZVZ. Na koncesní smlouvy na jiné než sociální služby a jiné zvláštní služby, jejichž hodnota se pohybuje v rozmezí 2,5 až 5 milionů EUR, se Směrnice vztahuje pouze s ohledem na povinnost zveřejnění oznámení o udělení koncese. Výpočet odhadované hodnoty koncese je založen na celkové splatné částce bez DPH. Směrnice se nevztahuje na koncese udělené tzv. přidruženému podniku, za určitých podmínek ani na koncese udělené společnému podniku zadavatele a soukromého subjektu. Směrnice se neaplikuje na spolupráci mezi orgány veřejné správy.

I KoncZ obsahuje prahové hodnoty, jejichž překročení je rozhodující pro posouzení, zda-li se na koncesní smlouvu aplikuje KoncZ. V případě, že předpokládaný příjem koncesionáře bez DPH je rovný nebo vyšší než 20 milionů Kč, se na koncesní smlouvu aplikuje část KoncZ o koncesním řízení. V případě, že se jedná o významnou koncesní smlouvu (předpokládaný příjem koncesionáře bez DPH je rovný nebo vyšší než 100 milionů Kč v případě zadavatelů jiných než veřejné orgány a rovný nebo vyšší než 50 až 500 milionů Kč v případě veřejných zadavatelů), je  třeba dodržet další specifické požadavky KoncZ.

Doba platnosti koncesní smlouvy

Směrnice nově zavádí omezení doby platnosti koncese. Koncesní smlouva má být uzavřena pouze na dobu, která je podle odhadu zapotřebí k zajištění návratnosti investice vynaložené koncesionářem při provozování stavby nebo poskytování služby spolu s přiměřeným zhodnocením investovaného kapitálu. Tato poněkud vágní definice Směrnice sice nestanovuje maximální délku trvání smlouvy, kterou nestanovuje ani KoncZ (jediné omezení je v uzavření koncesní smlouvy pouze na dobu určitou), na druhou stranu však Směrnice nabízí aplikační pravidlo, že se zpravidla nebude jednat o dobu např. 99 let, která by za určitých okolností mohla být posouzena jako doba neurčitá.

Kvalifikační kritéria

Směrnice se podrobně věnuje pravidlům pro udělení koncese. Kritéria pro výběr koncesionáře jsou mírnější než v případě veřejných zakázek a omezují rozsah přijatelných kritérií pro vyloučení uchazeče. Tato část Směrnice je tak rozsáhlá, že ji nelze v krátkosti shrnout, aby nebylo vynecháno nic podstatné.

Podle Směrnice by kritéria měla být objektivní, měla by být spojena s předmětem koncese a neměla by ponechat zadavateli neomezenou volnost výběru. Zadavatel by měl v rámci výběru koncesionáře uvést u jednotlivých kritérií jejich poměrnou váhu nebo je uvést v sestupném pořadí důležitosti. Směrnice ponechává členským státům možnost založit udělení koncese na kritériu ekonomicky nejvýhodnější nabídky. Ta nemusí být nejvýhodnější pouze na základě ceny nebo nákladů, výhodnost může vyplývat i z její technické úrovně, dodací lhůty nebo inovačního charakteru. Podobný princip obsahuje i ZVZ, který se podle ustanovení KoncZ aplikuje i na výběr koncesionáře.

Zveřejňovací povinnost

Podle Směrnice se pro zajištění transparentnosti a rovného zacházení navrhuje povinné zveřejňování oznámení o koncesích a oznámení o udělení koncese v Úředním věstníku Evropské unie. Stávající evropská úprava tuto povinnost vztahuje pouze na koncesní smlouvy na stavební práce. Podle KoncZ je nutné uveřejňovat v Úředním věstníku Evropské unie nadlimitní koncesní smlouvy na stavební práce (s předmětem plnění nad částku 125 265 000 Kč). Všechny uzavřené koncesní smlouvy podle KoncZ se publikují v národním rejstříku koncesních smluv, který vede Ministerstvo pro místní rozvoj.
 

Subdodavatelé

Podle Směrnice může zadavatel od uchazečů vyžadovat, aby ve své nabídce uvedli, jaký podíl plnění koncesní smlouvy mají v úmyslu zadat třetím osobám formou subdodávky a případně uvést i navrhované subdodavatele. Povinnost subdodávky může uložit i členský stát ve svém vnitrostátním předpise. Podle KoncZ může zadavatel v případě nadlimitní koncesní smlouvy na stavební práce požadovat, aby koncesionář zadal subdodávky na nejméně 30 % z předpokládané hodnoty stavebních prací třetím osobám nebo aby dodavatel v nabídce uvedl předpokládaný procentní podíl z předpokládané hodnoty stavebních prací, který má v úmyslu zadat třetím osobám jako subdodávky.

Změna koncesní smlouvy

Směrnice upravuje podrobně pravidla pro změnu koncesní smlouvy během doby její platnosti, kterým se KoncZ věnuje pouze okrajově. Směrnice zavádí pojem podstatná změna koncesní smlouvy, za kterou se považuje taková změna, která vede k podstatně odlišné koncesi, než je původně udělená koncese. Podstatná změna je dále takovou změnou, která zavádí podmínky, které by umožnily výběr jiného koncesionáře, mění ekonomickou vyváženost koncesní smlouvy ve prospěch koncesionáře nebo výrazně rozšiřuje rozsah koncese o další dodávky, služby nebo stavební práce. Za podstatnou změnu koncesní smlouvy se považuje i nahrazení koncesionáře, nikoli však v případě, že k tomu dojde v důsledku restrukturalizace, platební neschopnosti uchazeče, nebo v případě, kdy změnu v osobě koncesionáře předpokládá koncesní smlouva.

Výše uvedené formulace však mohou být vykládány odlišně, proto Směrnice zakotvuje pravidlo, že za podstatnou změnu se nepovažuje změna pod 5 % hodnoty koncesní smlouvy. Podstatná změna koncesní smlouvy vyžaduje obecně nové koncesní řízení. Nebylo by však pravidlo, ze kterého by neexistovala výjimka. To je i v případě Směrnice, která nové koncesní řízení nevyžaduje v případě podstatné změny koncesní smlouvy, pokud změna vyplývá z okolností, které zadavatel nemohl předvídat s péčí řádného hospodáře, změna nemění celkovou povahu koncese a u koncesí udělených veřejnými zadavateli v případě, že zvýšení ceny není vyšší než 50 % hodnoty původní koncesní smlouvy.

Ukončení koncesní smlouvy

Směrnice stanovuje jasná pravidla i pro ukončení koncesní smlouvy ze strany zadavatele. K tomu bude zadavatel oprávněn v případě, že změna koncesní smlouvy představuje nové udělení koncese, nebo SDEU zjistí, že udělením koncese došlo k porušení unijních právních předpisů. Ukončení koncesní smlouvy bude dále možné i v případě, že dojde ke změně vlastnické struktury koncesionáře, který byl předtím společným podnikem zadavatelů.

Elektronické udělování koncesí

Členské státy by podle Směrnice měly zajistit, aby nejpozději do konce června 2019 byly veškeré postupy udělování koncesí prováděny pomocí elektronických prostředků komunikace. Elektronickou komunikaci předpokládá i současný ZVZ, který se v této oblasti použije podpůrně i na koncesní smlouvy. Podle našich informací však elektronické prostředky komunikace až na výjimky nejsou ze strany zadavatelů využívány. Fyzické otevírání obálek s podklady v papírové podobě se zdá být nadále velmi populární.

Závěrem

Směrnice přichází ze strany Evropské komise ve vhodnou chvíli, kdy je z důvodu hospodářské recese a rozpočtových deficitů členských států potřeba zapojit soukromý kapitál do projektů, na jejichž financování nejsou k dispozici finanční prostředky nebo u kterých veřejné subjekty chtějí přenést riziko na soukromou sféru.

Unijní úprava koncesní smlouvy přinese více zájemců o udělení koncese z řad zahraničních subjektů, kterým poskytne jistotu, že se na ně bude i v ostatních členských státech vztahovat právní úprava, na kterou jsou zvyklí v zemi svého působení. Můžeme doufat, že český zákonodárce Směrnici po jejím schválení transponuje do českého právního řádu dříve než v polovině roku 2014 a že její transpozice vyvolá zvýšený zájem o projekty PPP.

 

Miroslav Dubovský
miroslav.dubovsky@hoganlovells.com
Hogan Lovells (Prague) LLP





 

 

Bystrík Bugan
bystrik.bugan@hoganlovells.com
Hogan Lovells (Prague) LLP





 

¹ Návrh ze dne 20.12.2011 KOM(2011) 897 – 2011/0437 (COD)

^{2 Směrnice 2004/17/ES a 2004/18/ES}

Sloupek odborníka - téma II.

Sporům ohledně stavby D47 se bylo možné vyhnout

Také jste si toho všimli? Poslední dobou se problémy neřeší, ale medializují. My, jako čtenáři a posluchači, pak jen nevycházíme z úžasu nad tím, co všechno vlastně vůbec není jisté, co všechno vlastně v plánech ani prováděcích výkresech zřejmě vůbec není. Poslední takovou mediální přestřelkou, nad kterou běžný občan nemůže než nevycházet z úžasu, či být rovnou lehce znechucen, jsou „Vlny na D1“, dřívější D47, mezi ŘSD a společností Eurovia.

Vůbec tu nechci hodnotit „Vinu a trest“, jež se mezi aktéry vznáší. Ostatně, kdo z Vás by si to na základě rozporuplných informací troufnul? Ponechám na aktérech, aby si sami přiznali, co bylo špatně, na médiích, aby nás o kauze informovala, a možná i na soudech, aby rozhodly, kde se vlastně pravda skrývá. Podívám se raději na celou kauzu očima člověka, který se dlouhodobě zabývá PPP projekty.

Že nevíte, co jsou to PPP projekty? Vidíte, kdyby bylo PPP projektů, nevěděli byste pro změnu, co jsou to „Vlny na D1“. Jak to? Je to vlastně docela jednoduché… Takový infrastrukturní projekt jako je výstavba dálnice lze v zásadě připravit, zrealizovat a provozovat dvěma různými cestami: Buď jako klasickou zakázku nebo jako PPP projekt.

Klasická zakázka = riziko nese zadavatel (stát)

U klasické zakázky zadavatel vše připraví, naprojektuje, určí materiály, technologie a hledá několika zakázkami, kdo mu naplní jeho vize. Po předání infrastruktury ji začne provozovat, udržovat a opravovat, buď vlastními silami, nebo opět pomocí výběru dodavatelů veřejnými zakázkami, kterých mohou být v průběhu životního cyklu investice klidně desítky. S výjimkou krátkých záruk po předání infrastruktury za vše zodpovídá sám a nese veškerá rizika s projektem spojená.

PPP projekt = riziko nese koncesionář (soukromá společnost)

Oproti tomu u PPP projektu zadavatel pouze nadefinuje, co a v jaké kvalitě chce, a nadále vystupuje již jen jako dohled nad naplňováním svých požadavků po celou dobu trvání PPP projektu. Samozřejmě, nadefinovat vztah na 20–30 let dopředu není nic jednoduchého, ani levného, ale rozhodně se to vyplatí. Infrastrukturu totiž vybuduje, provozuje, udržuje i opravuje koncesionář na své vlastní náklady a zadavatel mu pouze platí předem dohodnutou smluvní částku. Ta nemá nic společného s tím, kolik bude koncesionáře provoz, údržba a opravy infrastruktury stát. To se odvíjí jen od toho, jak kvalitně projekt připravil a vybudoval. Veškeré riziko vícenákladů i oprav, stejně tak jako reputační riziko, je na straně koncesionáře, a ten tak má více než dobrý důvod, aby jakoukoliv vadu odstranil v co nejkratším termínu. A je to tak určitě správně. Kdo jiný by měl zodpovídat za projekt než ten, kdo ho připravil, postavil a i udržuje!

Neplníš? Nedostaneš zaplaceno!

To jsem se ani nezmínil o tom, že pokud něco nebude fungovat jak má, tak koncesionář obdrží pouze část plateb a se zbylými finančními prostředky se může rozloučit. A věřte tomu, že to se bankám, které na projekt půjčí, vůbec nebude líbit, a budou koncesionáře hodně tlačit k tomu, aby se podobná situace příště neopakovala. Aby toho nebylo málo, tak mají PPP projekty ještě jednu výhodu. Tou je čas. Tak jak bude projekt nasmlouván, tak bude dokončen. A pokud ne, koncesionář nebude dostávat od státu ani korunu, a to se nebude líbit bankám a jsme opět tam, kde před chvílí, koncesionář vyvíjí maximální snahu o nápravu. Takže si dovolím tvrdit se stoprocentní jistotou, že ukončení výstavby dálnice D47 by se neprotahovalo od roku 2007 do roku 2012 (to když budeme mít štěstí).

Stát, a s ním i my občané víme, kolik přesně zaplatíme

Nezanedbatelná výhoda PPP projektů je i v jasně daném cash-flow po celou dobu projektu. Stát ví naprosto přesně, kolik v dalších letech bude za dálnici platit. Odpůrci PPP na tyto platby často poukazují jako na mandatorní výdaje, jimiž skutečně jsou. Zapomínají ale zmínit, že provozní výdaje vzniknou realizací každé investice, bez ohledu na to, jak bude zadána. Pravda, u klasické zakázky nikdo nemá vůbec žádnou představu o tom, kolik bude následný provoz, údržba a opravy stát, proto je u úředníků a politiků velmi populární tvářit se, že to bude zadarmo.

Těch výhod je ještě mnohem více. Mohli bychom ještě rozebrat veřejný dluh ve vztahu k deficitnímu hospodaření státu, dopady realizace PPP na HDP, transparentnost atd., ale myslím, že pro tentokrát bylo informací více než dost. Navíc, kdo dočetl až sem, četl svým způsobem zbytečně. PPP projekty na dálnicích u nás nejsou, takže šlo jen o takové teoretizování. A pokud jednou budou, tak rovněž na toto vše může čtenář zapomenout, neboť o tom, že se na dálnici děje něco špatného, se nedozví z mediální přestřelky v novinách, ale maximálně tak, že v jednom dnu neočekávaně potká na dálnici spoustu stavebních strojů, které se budou snažit závadu v co nejkratším termínu odstranit.

Na závěr si snad dovolím říci pouze to, že neexistuje projekt, který by nešel pokazit, neexistuje projekt, který by nešel zkorumpovat, neexistuje ani soukromá společnost ani ministerstvo, kde by byli zaměstnáni jen schopní lidé. Existují ale projekty, které potenciálu schopných lidí využívají k tomu, aby veškerá projekční rizika eliminovali, či přinejmenším minimalizovali!

Autor: Vladimír Sloup,
výkonný ředitel Asociace PPP

Školení, semináře, konference

16. 4. 2012 (9–15)	Velká novela zákona o veřejných zakázkách pro zadavatele	OTIDEA - školící prostory, Palác Broadway-vchod A ; Na Příkopě 31; 110 00 Praha 1
17. 4. 2012 (9–15)	Zadávání VZMR po novele	OTIDEA - školící prostory, Palác Broadway-vchod A ; Na Příkopě 31; 110 00 Praha 1
24.4.2012 (9–15)	Dopad elektronizace na zadávání veřejných zakázek	OTIDEA - školící prostory, Palác Broadway-vchod A ; Na Příkopě 31; 110 00 Praha 1
2.5.2012 (9–15)	Jak správně připravit nabídku v souladu s novelou (WORKSHOP)	OTIDEA - školící prostory, Palác Broadway-vchod A ; Na Příkopě 31; 110 00 Praha 1
3.5.2012 (9–15)	Hodnotící kritéria a mimořádně nízká nabídková cena (vliv novely)	OTIDEA - školící prostory, Palác Broadway-vchod A ; Na Příkopě 31; 110 00 Praha 1

Knižní tituly na trhu

Veřejné zakázky ve stavebnictví

Publikace Veřejné zakázky ve stavebnictví je zaměřena speciálně na tento druh veřejných zakázek.
Zabývá se podrobně jejich specifiky a zadáváním, zejména přípravou zadávací dokumentace, vhodným stanovením kvalifikačních předpokladů a hodnotících kritérií, zpracováním nabídek, jejich posuzováním a hodnocením a uzavřením smlouvy s vybraných uchazečem o veřejnou zakázku na stavební práce.
Snaží se postihnout výše zmíněná specifika, např. souvztažnosti s předpisy stavebního práva, ale věnuje se rovněž otázce obchodních závazkových vztahů, zejména ve vztahu ke vhodnému stanovení obchodních podmínek, které jsou pro úspěšnou realizaci rozsáhlých a dlouhodobějších projektů klíčové.
Veřejné zakázky na stavební práce se svým způsobem od ostatních veřejných zakázek (na dodávky a na služby) v mnoha směrech odlišují, a to jak svojí návazností na další právní předpisy (zejména stavební zákon), tak celou řadou praktických otázek souvisejících s jejich přípravou, zadáváním a realizací. Jejich podíl na celkovém objemu veřejných zakázek se pohybuje okolo 50 % (např. v roce 2009 byly v ČR zadány podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce za 150,4 mld. Kč, což představuje přibližně 50,2 % z celkového objemu 299,3 mld. Kč všech podlimitních a nadlimitních veřejných zakázek).

Autoři: David Dvořák, Petr Serafín
Počet stran: 424
Cena: 745 Kč
Nakladatelství: Linde

 

 

Veřejné zakázky. Koncesní předpisy (ÚZ, č. 892)

Zákon o veřejných zakázkách byl dotčen dalšími novelami, z nichž novela č. 55/2012 Sb. účinná od 1. 4. 2012 má 189 změnových bodů. Přináší větší transparentnost, omezuje ekonomickou, finanční a technickou kvalifikaci, snižují se limity u zakázek malých rozsahů, rozšiřuje se povinné uveřejňování, zpřísňují se sankce aj. Dále se mění 2 prováděcí předpisy, které stanovují finanční limity pro veřejné zakázky a pro účely koncesního zákona. Publikace obsahuje 13 předpisů v aktuálním znění, všechny novelizované pasáže jsou zvýrazněny tučně. Podle stavu k 27. 2. 2012.

Autor: neuveden
Počet stran: 176
Cena: 73 Kč
Nakladatelství: Sagit