Kauza pohledem vz24: Presumpce neviny politikova

Je to již téměř týden, co se jeden z nejzdatnějších a nejhlasitějších rétorů sociální demokracie ocitl za mřížemi. Troufnu si tvrdit, že to zaskočilo snad všechny – pokud byl někdo, kdo o potenciálních nezákonných aktivitách Davida Ratha věděl, musel být překvapen, že ruka zákona dosáhla i na středočeského hejtmana; všichni ostatní si ho pamatují jako člověka, kdo ve Sněmovně neustále na korupci narážel, nejhlasitěji kritizoval kauzy kolem IZIP, Promopro a podobně. A najednou byl zadržen po převzetí sedmimilionového úplatku.

Že je to s ním zlé, bylo vnímavějším pozorovatelům zřejmé již od úterý. Stačilo důkladně vnímat prohlášení nejen jeho samotného, ale i špiček ČSSD – on sám žádné nevydal, že by to prý vypadalo jako trapná výmluva (v tom měl koneckonců pravdu), jeho spolustraníci byli maximálně opatrní. Kdyby v tom nic nebylo, Sobotka, Tejc a další by se mohli přetrhnout, aby to co nejhlasitěji vykřičeli do světa, stěžovali si na politickou perzekuci a podobně. Ale nic takového se nestalo. Bohuslav Sobotka se jako předseda mandátového a imunitního výboru seznámil s Rathovým spisem a téměř svého kolegu hodil přes palubu.

Vůbec bylo těžké se v tom celém vyznat. Netvrdil bych, že média „propadala hysterii“, jak psali někteří komentátoři. Kolikrát si pamatujete, že by u nás chytili za ruku tak významného politika přímo při činu? Je přirozené, že to bylo téma číslo jedna, ať už se na to kdo díval z jakéhokoli úhlu. Do extrémů šli samozřejmě ti, od kterých se to očekávalo – šéfredaktor nejčtenějšího deníku Blesk Pavel Šafr si zopakoval svůj výtvarný nápad s Rathovi přimalovaným hitlerovským knírkem, který už jednou použil na titulní stranu Reflexu, a doplnil to titulkem: „Tady vezou grázla Ratha!“ Na druhém pólu stály až nesmyslné konspirační teorie Rathových obhájců (například z Deníku Referendum, kde nejvíc vynikal Jakub Patočka). Ne že by to bylo až tak moc divné – média opravdu spekulovala, uváděla kusé informace od nespolehlivých zdrojů, část se jejich výroky lišily a různě měnily a upřesňovaly. Přitom stačilo jen dávat pozor, co pochází z oficiálních zdrojů – a to platí jak pro ty, kteří Ratha předem odsoudili, tak pro jeho zaryté obhájce.

Všechny konspirační teorie kolem středočeského hejtmana byly založeny na myšlence, že Rath je příliš chytrý, než aby někde pobíhal s krabicí plnou peněz. O jeho inteligenci nepochybuji ani v nejmenším, ovšem stejně jako o jeho mimořádné sebejistotě. Pocit nepostižitelnosti je omamný, dojem poslanecké imunity ostražitosti nepřidá, při Rathově solitérství by spíš překvapilo, kdyby mu peníze plynuly na tajná konta fiktivních společností. Jinak se týkaly načasování před volbami, „nesrovnalostmi“ (které však vytvářeli novináři vlastními spekulacemi) a podobně. Jeho obhájci si zřejmě vůbec nedovedou představit, že by se hejtman Rath mohl podílet na manipulacích se zakázkami a korupci. Aniž by to spolu muselo souviset, jen připomenu, že právě Středočeský kraj vypsal na poslední chvíli nejvíc losovaček, přestože už se blížil jejich konec.

O tom, zda je David Rath vinen, ať rozhodne soud, nikdo jiný. I politik je občanem, proto pro něj presumpce neviny platí rovněž. Jiná věc je však presumpce neviny v politické kariéře. Vzpomeňme na celou řadu případů ze západní Evropy, kde při náznaku podezření politici skládají funkce. Dnes již bývalý hejtman by tak mě rezignovat i na poslanecký mandát; v tomto případě spíše platí presumpce viny. Zvlášť když – a není to tak dávno – David Rath k témuž vyzýval Vít Bártu.

Autor: David Lancz, redaktor vz24.cz